Hubník - voňavka

Suroviny

• Tak zde přátelé
• je první výrazná změna. Recept neobsahuje například mléko
• cibuli a majoránku
• jako většina ostatních. Zato je doplněn o netradiční přísadu
• díky které bude jeho příprava vyžadovat srdnatého
• možná i svobodného kuchaře. Ze zkušenosti totiž vím
• že lidé kterým odér zrajících sýrů evidentně překáži v životě jsou z devadesáti procent ženy.
• Kdysi v dobách
• kdy se nenakupovalo
• ale shánělo
• jsem pracoval v Olomouci. Objevil jsem krámek
• ve kterém prodávali specialitku
• příznačně zvanou „Olomoucká pochoutka“. U nás ta radost k mání nebyla. Specialitka se skládala ze čtyřdecového kelímku z voskovaného papíru a jeho náplně. Náplň tvořily odřezky ze známých „Olomouckých tvarůžků“
• zasypaných drceným kmínem a zalitých pivem.Už v okamžiku koupě byl tovar zjevně dobře proleželý.Moc mi to chutnalo a v Hamrech jsem to někde v hospodě pochválil.
• K té chvále jsem myslím používal i srovnání jako: „Je to strašně dobrý
• ale tah to má jako senkrubna třikrát tři metry
• dva metry do hloubky. Kamarádi si objednávali a já vozil. Pět
• osm
• dvanáct kelímků
• které nešly utajit.
• Obvykle jsem je nechal zabalené ve dvou igelitových taškách v rohu prostoru na kufry v kupé vlaku a mizel jsem v sousedním restauračním voze. Z Olomouce do Pardubic
• kde jsem přestupoval směr Liberec
• je to asi dvě hodinky cesty. Při návratu
• těsně před Pardubicemi zbyli obvykle v kupé s otevřeným oknem jen pánové
• nebo bylo prázdné a lidé stáli na chodbičce. Ale nikdy mi tu tašku nikdo neukradl. Třeba proto
• že tenkrát byla jiná doba a krádež byla ještě obecně považována za trestný čin.
• No a na závěr obšírného úvodu: Jeden ze známých si objednal pochoutku se slovy: „ Přivez mi teda taky jeden. Já to sice moc nemusím
• ale stará
• ta se konečně zblázní“.